Přežral jsem se!
Mezi dárky jsem našel docela dost pěknýho voblečení. Hlavně košili od Northcottů s nápisem JessZila nebo triko od SG - If there's no food, I'm going home
Bylo mi celkem líto se vo tak pěkný koblížky nepodělit, tak jsem s něma chtěl vyrazit do chodeb a nabízet je kolemjdoucím s tím, že si najdu nové kamarády nebo aspoň získám někoho na svou stranu. Problém byl ten, že hrad byl vyprázdněnej jako obchod se zdravou výživou.
To si tak ráno vstanu a zjistím, že se ani nedostanu z postele, když je celá zabarikádovaná dárkama. Nevím, jestli mě chtěl Santa tenhle rok udusit, ale nebýt mých silně vyvinutých paží, nejspíš tam pořád ležím jak prase v ohradě. Ještě, že jsem si včera přidal porci toho chezekhake, jinak by mi po takové námaze klesla hladina cukru v krvi na podprůměrnou hodnotu a to by byl konec!
Okolí i rodiče si nejspíš všimli, že to kouzlení nesvědčí mým tukovým zásobám, takže mi poslali zásoby cukroví.
To by mohlo stačit tak na 2 dny...
Když koblížky nikdo nechtěl, tak jsem si je pěkně snědl sám, že jo. Občas se teda vobjevila Natálka a kousek si uždibla, ale jinak jsem to do sebe ládoval jak třešně. Po chvilce šmakování se ale krabice zdála být nekonečná a mě začalo z toho sladkýho bolet břicho.
Krátce na to začala večeře. Hned co jsem vešel do síně se tam na mě usmívaly ty kuřecí stehýnka. Po vzoru čínské filosofie jsem začal obírat jedno po druhým, jelikož protiklady se přece musí dorovnat. Bolest břicha naštěstí přestala, když se poleva z koblížků promíchala s libovým kuřecím masíčkem. Díky Buddho!
Celkem mě zajímá, co řekli ostatní na moje dárky. Northcottům jsem koupil stylový tílka s nápisem Nezhubnu!
Ciarku jsem vyprenkoval šampónem z bahna, holkám z Mrzimoru jsem poslal ňáký VIP vesty, Ronýmu potítko, aby se měl taky do čeho utřít, když furt běhá v té zpocené uniformě a Alastárka jsem vybavil novou košilí, aby měl Khýrku na co sbalit.
