Mafie už i v Bradavicích!
Škola je v nebezpečí. Po chodbách začala řádit rozsáhlá italská mafie, která ohrožuje nevinné. Naštěstí existuje pár jedinců, kteří odmítají slepě přihlížet tomuto teroru a rozhodli se vzít spravedlnost do svých rukou.
Vylezl jsem z pokoje, abych se šel najíst, jelikož mi už pomalu začínaly docházet zásoby. Narazil jsem na Nikolaie, který mi současnou situaci ve škole vysvětlil. To, že jim někdo vytopil pokoj bych ještě jakžtakž snesl, ale fakt, že Rachel Dewey vůbec nejí a někdo jí k tomu všemu ještě vyhrožuje, mě zvedl ze židle. Museli jsme co nejrychlejc jednat, Carman se přece nebude dívat na hladového studenta!
Rozhodli jsme se, že nalezneme Rachel a na všechno se jí podrobně zeptáme. Ještě před tím jsme se ale museli převlíct do šviháckejch outfitů. Nikolai na sebe hodil tílko Nezhubnu a tepláky Adidas, což z něho udělalo pořádnou korbu, zatímco já jsem se nacpal do tílka Slim Shady. Rusák se zrovna stavil u nás na pokoji, páč byli všici pryč a odnesl si stylový mrzimorský pyžamo.
Všimli jsme si valentýnky, kterou měl Alastair na posteli. Musel jsem zamáčknout slzu, když jsem zjistil, že mu Ciarka poslala růžovej dopis, zatímco na mě si ani nevzpomněla. Čekal jsem, že po Valentýnu budu mít postel plnou dárků a vyznání lásky, ale ono nic!
Zamířili jsme si to teda do toho čajovýho pajzlu a posadili se k Rachel. Vypadala hůř, než jsem si myslel. Tahle holčina, která by měla bejt už ve svým věku pěkně zakulacená, tam seděla celá pobledlá a ta kůže jakoby na ní visela jenom náhodou.
Faye nám donesla čaje a sušenky, abychom měli Rejčl z čeho vykrmit, zatímco jsme ji zpovídali a tahali z ní informace o té mafii. Nikolai se ale k Fajušce zrovna moc přátelsky nechoval, takže jsem toho holomka musel trochu usměrňovat, jinak by nás Faj vyhodila ještě před tím, než by Rachel nabrala prvních pár kalorií.
Chudinka anorektička se nám každopádně podle všeho moc svěřovat nechtěla, a tak jsme dospěli k závěru, že jí někdo vyhrožuje. Neuklidnilo jí ani, když jsme jí slíbili, že zůstane za každou cenu v anonymitě a že informace, které nám předá přispějí pouze pro vyšší dobro společnosti.
Den druhý jsem opět seděl v čajovém koutku a sepisoval své poznatky o daném případu. Brzy se ke mně připojil Nikolai, abychom stalkovali Rachel. Naše skrývání ale muselo jít stranou, když jsme si všimli, jak si Rachel nabírá čaj. Co kdyby ho někdo otrávil?! Vyhrnuli jsme si rukávy a ihned vystartovali do akce. Začali jsme jí vysvětlovat, jak strašně nebezpečné může být požívání jakéhokoli námi neověřeného jídla, ale než jsme to dořekli, Rachel už se dusila ze sušenky, kterou si akorát nabídla. Nebýt Nikolaiova zdravotnického zákroku, tak tu mezi námi už není.
Tímto činem jsme si u ní nejspíš získali hlubokou důvěru, jelikož se nám svěřila o jejích problémech s chutí. Jakožto profesionální znalci jsme ihned usoudili, že tento jev může být důsledkem požití vysoce silného jedu. Moje savage hodnota přesáhla hranic, protože aby mafie omezovala svůj target i v něčem tak posvátném jako je jídlo, bylo už příliš! Najednou se do nás pustila nějaká holka s vlasama o barvě prošlýho kečupu, která se nám představila jako Růžena. S Nikem jsme usoudili, že jed v sušenkách byl její výtvor, a tak jsme se jí snažili zaclonit výhled na Rachel, ale ona pořád mlela dokola něco o večerce.
Nechali jsme se tedy od Rachel doprovodit na koleje (ačkoli jsme oba věděli, že my vlastně doprovázíme Rachel), kde jsme pobyli asi jen deset minut, jelikož jsme byli už dávno domluvení, že po večerce naše pátrání pokračuje. Nikolai mě zavedl k nim na kolej, z čehož jsem měl docela bobky, páč naposledy když někdo zkoušel vlízt na cizí kolej, skončila celá škola vzhůru nohama. Musím říct, že Zmijozel vypadal přesně, jak jsem si představoval. Vlhká místnost s plesnivýma stěnama a o té špíně u Northcottů v pokoji radši ani nemluvím.
Seznam podezřelých:
Giankarel
Růža
ňáký nebelvírský holky, který zná Nikolai
Netopýří kočka
Ben Thruffle
Varovali jsme celou školu prostřednictvím tabule, kterou jsme u Nikolaie v pokoji popsali a následně postavili do vstupky. Poté jsme šli pátrat po jakýchkoli stopách, které by po sobě mohla mafie zanechat. Naneštěstí nás odhalila ta zmutovaná kočka s netopýříma ušima. Uvědomili jsme si, že každej mafijánskej kápo chová nějakou tu kočku, a tak jsme ji následovali s domněním, že nás zavede k jejich úkrytu. To, že jsme se šeredně mýlili, jsme ale zjistili, až když zamňoukala na dveře kabinetu nějakýho profesora. Ten vylezl a celej zmatenej na nás zíral. Musel jsem si rychle vymyslet historku o tom, jak jsme našli ztracené koťátko a chtěli ho odnést zpátky domů.
Jo a jen tak mimochodem, všichni teď začali nosit nějakej divnej merch s nápisem Feťáci, tak doufám, že nám tady na škole ještě nekolujou drogy, jelikož to by byl úplnej konec.